Dioptrické brýle
Sluneční brýle
Kontaktní čočky
Brýlové čočky
Doplňky
Servis brýlí
visačka

Stárnoucí oko

 

Lidský organizmus stárne od prvního dne života, a to se týká i oka a zraku. Příznaky tohoto stárnutí se ovšem zřetelně projeví až o několik desetiletí později. Tyto zákonitě se dostavující, tzv. fyziologické změny pak označujeme jako věkem podmíněné, stařecké, neboli senilní. Ohlašují se v různém věku, některé už kolem 40. roku, jak je tomu u fyziologického úbytku akomodace oka (to je schopnost zaostřovat zrak na různé vzdálenosti), jemuž říkáme Presbyopie, neboli starozrakost. Jiné se začnou projevovat až po 60. roce života, např. stařecký zákal čočky -senilní katarakta. A další stařecké změny se mohou projevit ještě později, většinou až kolem 80. roku – postihují některé části sítnice, a pak je nazýváme věkem podmíněnou, neboli senilní makulární degenerace.

Věk, ve kterém se tyto změny u různých jedinců projeví, a také jejich hloubka, rozsah a rychlost vývoje, jsou do značné míry předurčeny geneticky (dědičností). V některých rodinách se dostaví dříve, v jiných později a některé jedince zdánlivě ušetří. Avšak i u nich, pokud se dožijí přiměřeného věku, všechny připomenuté projevy stárnutí oka v lehčí formě, či alespoň v náznaku prokážeme. V tomto věku zpravidla ani příliš nevadí, a mnohé z nich lze dokonce do jisté míry korigovat. Vzniku většiny z nich ovšem neumíme předcházet, ani je příčinně léčit.

K méně závažným svízelím stárnoucího oka, jež závěrem připomeneme, patří ještě pocit suchého oka, nebo naopak stařecká slzivost oka a funkční kosmetické projevy stárnutí kůže očních víček, poklesnutí víček nebo také ,,odchlípnutí“ víček.

 

STAŘECKÝ ŠEDÝ ZÁKAL – SENILNÍ KATARAKTA

senilní kataraktaŠedým zákalem rozumíme zákal jinak ideálně průhledné, čiré oční čočky. Příčiny zákalu jsou pestré. Známe kataraktu vrozenou, po úraze, po jiném očním či celkovém onemocnění aj. Zákal, který bez zjevné či známé příčiny vzniká po 60. roce věku, nazýváme stařeckým či senilním. Jeho vývoj je často velmi pomalý a jeho počínající formy nemusí léta, ba desetiletí zrak zhoršovat a pacientovi tedy vadit. Jindy bývá tento vývoj podstatně rychlejší a zrak se – bez bolesti a červeného oka – zhoršuje zprvu na jednom, a později i na druhém oku, vzácněji na obou zároveň. Oči ovšem nikdy zcela neoslepnou, vždy zůstává zachován alespoň světlocit a jeho správná projekce.

Jedinou možnou léčbou tohoto stavu je chirurgické odstranění zkaleného jádra čočky a náhrada jeho lomivosti buď brýlovým sklem (jak tomu bylo donedávna), anebo implantace umělohmotové čočky do oka, přesněji do zachovaného pouzdra původní čočky. Tato operace je v současnosti metodou volby, kterou umožnily pokroky v mikrochirurgii a implantologii. Léčba katarakty se tak radikálně změnila:

  • operovat lze v kterékoli fázi vývoje zákalu (pacient nečeká na jeho „dozrání“),
  • náročný, a svým způsobem rizikový výkon lze nyní provést i ambulantně,
  • a hlavně odpadla nutnost nosit těžká pooperační skla či kontaktní čočky, jež v této věkové skupině nebyly bez problémů.

Tento stav je zároveň nejlepší prevencí některých, většinou sice vzácných, ale vždy nebezpečných pozdních komplikací klasické metody. Občasné pozdní zahuštění pouzdra po implantaci čočky lze zpravidla vyřešit ve zlomku vteřiny laserem. Současný stav chirurgie katarakty je příkladem pokroku mediciny a pýchou oftalmologie.

 

VĚKEM PODMÍNĚNÁ MAKULÁRNÍ DEGENERACE

Zatím je tato závažná oční choroba pokročilého věku u nás poměrně vzácná, ale s prodlužujícím se věkem je třeba počítat se stále častějším výskytem. Nyní je postiženo asi 1,5% osob do 75 let, mezi 75 a 85 lety je to však už 7,4%, a ve věku nad 85 let zasáhl výskyt již 18,5% populace.

Jde o degenerativní změny světločivých buněk v tzv, žluté skvrně, neboli makule, která je místem nejostřejšího vidění, místem, v němž se zobrazí objekt, který fixujeme, tj. upínáme na něj svou pozornost. Onemocnění bývá oboustranné, ale vyvíjí se většinou stranově asymetricky, to znamená, že jedno oko bývá postiženo i o několik let dříve než druhé. Vývoj poruchy bývá většinou pomalý, jen vzácněji proběhne v několika náhlých atakách.amslerova-mrizka-

Prvním příznakem bývají drobné výpadky centrálního zorného pole, např. 1 – 2 písmen na řádku, popřípadě s deformací v průsečíku čar. Výpadky pak postupně splývají v pozitivní centrální skotom, projevující se jako šedá skvrna v místě fixace. Ta nakonec zcela znemožní čtení drobného novinového tisku a ztěžuje i rozeznávání obličejů na ulici i na obrazovce. Pro mnohé je to velmi deprimující, ale záleží na způsobu života, jak moc se pacient cítí být tímto defektem omezen. Všechny pacienty je však možné a nutné opakovaně ujistit, že nikdy zcela neoslepnou, že jim i nadále zůstane zachována poměrně široká čast periferie zorného pole. Ta jim umožní dobrou orientaci v prostoru, tak, aby se každý mohl sám o sebe postarat.

Příčina onemocnění je – přes intenzivní výzkum – zatím stále nejasná. Podílí se na ní zřejmě více faktorů, od dědičnosti, špatné životosprávy či výživy a snad i některých celkových chorob, až k vlivům dosud neznámým. Léčba je přes veškerou snahu v podstatě bezmocná, a hlavní pomocí je tak celkem bohatý výběr speciálních zvětšovacích pomůcek, včetně elektronických.

 

STAŘECKÁ SLZIVOST OKA

ektropiumTento obraz je vlastně opakem syndromu suchého oka a jeho příčinou jsou stařecké změny kůže víček, která jsou ochablá , ztrácejí pružnost a nepřiléhají těsně k oku. Funkčně se to projeví zvláště ve vnitřním očním koutku, kde jsou do tzv. slzného jezírka zanořena ústí horního a dolního slzného kanálku, jimiž je do slzovodu a nosní dutiny odváděn přebytek slz. Při poruše tohoto mechanizmu přetékají slzy přes okraj víčka, koulí se po tváři a bývají stírány kapesníkem či prsty od vnitřního očního koutku dolů. Tím se ovšem víčko ještě více odvrací od oční koule, a tak vzniká jeho tzv. vývrat, čili ektropium. To ovšem funkci slzného jezírka ještě více zhoršuje, takže vzniká jakýsi začarovaný kruh: oko slzí, protože je víčko odvráceno od oka, a odvráceno je proto, že otírání slz v nesprávném směru tento vývrat stále stupňuje. V počáteční fázi někdy stačí nemocného upozornit, aby slzy stíral s tváře směrem k vnitřnímu koutku a prováděl jakousi masáž víčka, která jej vrací do původního postavení. Pokud už není možné dosáhnout toho tímto způsobem, je nutné provést malou plastiku, což bývá úkolem očního chirurga.

 

FUNKČNÍ A KOSMETICKÉ PROJEVY STÁRNUTÍ KŮŽE OČNÍCH VÍČEK

Odstranění vrásek na víčkách z kosmetických důvodů provádí zpravidla plastický chirurg, a tento výkon již nebývá hrazen pojišťovnou. Jedinou výjimkou může být stařecký převis ochablé kůže horního víčka, které zvláště se strany omezuje zorné pole pacienta a může vadit např. řidiči motorového vozidla. Tyto výkony indikuje a většinou i provádí okulista, a mohou být hrazeny pojišťovnou.